čtvrtek 13. března 2014

Angel.

Tento článek nepřišel jen tak, z čistého nebe. Impulsem byl můj nejnovější přírůstek do ,,rodiny", kterým není nikdo jiný, než ó velkolepý Angel, nejstarší z rodu Muglerů, nesmrtelný obláček divné, a přesto krásné vůně, tolik milovaný a nenáviděný zároveň, málokomu lhostejný tento král dnešního mainstreamu, tato nejstrašnější z katastrof... Dobře, teď jsem se nechala trochu unést, toliko k demonstraci mého vztahu k této vůni :D. 

bergamot, mandarinka
plod mučenky, broskev, meruňka
pačuli, vanilka, čokoláda, karamel


V předchozím článku jsem představila stav mé aktuální poličky, který se od té doby docela dost změnil, ale o tom až jindy. Zmiňuji jej proto, že se na něm už jeden Angel skvěl, konkrétně verze Liqueur de Parfum. Na mé poličce byl dost dlouho, měl samozřejmě výsadní postavení, jakožto zástupce Angelů, měla jsem pocit, že mám prostě Angel, jen vyzrálý v dubovém sudu (tak to už je fakt jen detail, že :)). Pak jsem v záchvatu redukce poličky tenhle kousek prodala, protože jsem po něm nesahala příliš často a když už, nebyla jsem z něj zrovna v sedmém nebi. Možná tak v šestém, nebo dokonce pátém. Nedávno jsem ale zabrousila do parfumerie a, vůbec nevím proč, jsem zabloudila k tomu osudnému regálu, pradávnému sídlu rodu Muglerů, kam jsem normálně nikdy nechodila, a prostě na sebe šplíchla klasického Angela. Pak už to bylo jako na kolotoči, střídání nálad jako ,,OMG, chci ho!" s distinguovaným ,,koupím ho, až budu mít nějaké peníze navíc" (WTF? Taky si tímhle někdy argumentujete? Měli jste někdy ,,peníze navíc"? Co to vlastně je, jak se to definuje? No nic.). Nakonec se přihodilo, že jsem narazila na velmi výhodnou cenu (jak jinak :D) a ta zpropadená hvězda už si sedí jak paša na mé poličce.

takhle jsem ho poprvé vytáhla z krabičky

Angela mám odpradávna (ne, dobře, tak 4 roky to budou...) spojeného s motorkami. Nevím, jestli tohle bude někdo sdílet, nebo si většina z vás poklepe na čelo, ale je to tak. Důvodem je asi fakt, že když jsem ho měla tehdy poprvé na ruce, byla jsem v kůži a jela na motorce. Naprosto jsem si ho zamilovala, ale protože jsem byla tehdy děvče přelétavé a nerozhodné, rozhodla jsem se, že podobně sladce voní i Magnetism od Escady, a nakonec koupila Ricci Ricci od Niny Ricci, protože je taky sladké (logika přeci!), a Angela koupila jen v 10ml odstřiku. Každopádně toho, že je pro mě Angel motorkářská vůně, se už nezbavím. Neuvěřitelně mi ladí s vůní kůže, benzínu, spálené gumy i rozteklého asfaltu. A to i ve vedru. Miluju, jak jím mám provoněnou helmu a nákrčník. Asi bych neměla být překvapená, proč jsem své touze po něm podlehla právě v tuto dobu, na začátku sezony, po měsících odpírání, smutných návštěvách garáže a ujišťování jednostopých miláčků, že už se jen párkrát vyspinkají a budou si zase brumlat po silnicích. Je to prostě citově vypjaté období a snadno se podléhá všem přízemním radostem.


Ačkoliv je Angel považován za jeden z nejprofláknutějších parfémů, kupodivu na ulici ho vůbec nepotkávám. Vážně nikdy. Nějaký ten Alien nebo Womanity cítím každou chvíli, ale Angel ne. Vůbec. A jsem tomu vážně ráda. Vím, že bývaly doby, kdy ho musela mít každá ,,echt madam", ale snad díky stále širšímu sortimentu se od něj v takové míře upustilo. Ač jsem neměla v plánu pořizovat teď nějakou dobu nové parfémy, tohoto přírůstku nelituji. Ani toho, že si teď musím začít trochu víc šetřit permanentku do posilovny a odložit koupi nové lítačky na mhd. Alespoň budu chodit více pěšky, případně opráším bicykl, a nahradím si tu posilovnu!


středa 29. ledna 2014

Moje aktuální parfémová polička

Rozhodla jsem se udělat si takové menší shrnutí, nebo inventuru, chcete-li :). Nebudu každý parfém nijak dlouze komentovat, pravděpodobně na ty, o nichž mám co zajímavého říct, postupně udělám recenze. Nepočítala jsem vzorky, odstřiky, miniatury, ani již spotřebované vůně, jejichž flakony si z nostalgie nechávám a čuchám jim občas k víčku :).



Jak je vidět, moje sbírka je poměrně barevně i typově nejednotná. Mám ráda různorodost a nedá se říct, že bych se orientovala jen na jeden typ vůně, či na jednu určitou složku. Dá se říct, že se co do vůní stále spíše hledám, i když už jsem se naštěstí dostala alespoň do té fáze, kdy dokážu odhadnout, že mě vůně vysoce pravděpodobně za chvíli omrzí, i když se mi na první ,,počich" líbí. Oběti této skutečnosti se mi však stále skví na poličce, protože je logicky docela obtížné je spotřebovat. 

Jmenovitě jsou to například Amor Amor (Cacharel) a Incanto Shine (Salvatore Ferragamo). Moc často nesahám ani po Seductive (Guess) a Ricci Ricci (Nina Ricci), ačkoliv o nich se nedá říct, že by mě omrzely, jen na ně nemám moc často to správné rozpoložení (a u Guess je to obzvlášť prekérní, protože mě z něj často bolí hlava a není snadné vychytat příležitost, kdy mi bolehlav nezpůsobí). 

Acqua (Roberto Cavalli) byla moje letní vůně v loňském roce a zvládla jsem ho od června vypotřebovat půl flakonu, což je u mně celkem rekordní rychlost vzhledem k mému množství vůní a odstřiků (ty mimochodem vážně hrozně zpomalují úbytek :)) a také vzhledem k nevoli použít dva dny po sobě stejnou vůni. Největším miláčkem je bez debat Bottega Veneta (Bottega Veneta), tu volím na takové ty ,,lepší" příležitosti a už jsem skoro na dně. Je to asi jediná z nich, kterou rozhodně koupím znovu. 

Hypnose Senses (Lancome) je pro mě taková záhadná - málokdy po ní sáhnu, ale když už ano, nesmírně si s ní lebedím. Velmi se mi osvědčila na hodiny jógy, není otravná, ale příjemná a uklidňující, naladila mě vždy na tu správnou vlnu. Podobný ,,problém" mám i s J'adore (Dior), ale u něj mi to vůbec nevadí. Chci si ho šetřit a nezničit si jednu velmi silnou vzpomínku, kterou na jeho vůni mám. 

Poměrně ambivalentní vztah mám ke Chloé (Chloé), u ní jsem zahořela velkou láskou, ve své době jsem si ji velmi užívala, ale po čase se mi lehce zprotivila svojí ,,masovostí". Jsou jí opravdu plné ulice a zdaleka ne na každém a při každé příležitosti vyzní dobře. Měla jsem v plánu pořídit si i L'Eau de Chloé, ale z toho mě definivně vyléčil zážitek s velmi silným oblakem této vůně ve vydýchané tělocvičně. 

Zbývá Angel Liqueur (Thierry Mugler). Je divný, silný, ale osobitý a pro mě neodolatelný. Nejraději ho mám do zakouřené restaurace, nebo na motorku, velice mi ladí s vůní kůže. Jo, a vlastně ještě Fantasy (Britney Spears). Kupovala jsem ji naslepo a taky to podle toho dopadlo. Doufala jsem v jistou podobnost s Magnetism (Escada), ale to se příliš nepovedlo. Netvrdím, že je to špatná vůně, ale nic pro mě. A strašně po mně šly vosy! :D

Jak už jsem psala, poličku bych ráda zredukovala a místo na kvantitu se zaměřila na kvalitu. A tím myslím subjektivní kvalitu, prostě aby to skutečně byly vůně pro mě, ne takové výstřely do tmy, které se mi zrovna zalíbily. No a pokud takových vůní objevím časem více, klidně se smířím i s podobným počtem. Žijeme jenom jednou a myslím, že lidé mají často mnohem dražší koníčky, jen nejsou tak kontroverzní a okolím často nechápané, jako zrovna tento.



úterý 21. ledna 2014

Moje ideální parfémová polička

Moc bych se jednou chtěla dostat do bodu, kdy budu vlastnit jen kousky, za které dám ruku do ohně, a které mě nikdy neomrzí. Zkusila jsem si sestavit takový žebříček vůní, které by na toto místo mohly aspirovat. Ať jsem přemýšlela, jak jsem chtěla, přišla jsem jen na tři. Další už by mezi nimi skřípaly, už by tam vždycky bylo nějaké ,,ale". Je pro mě docela s podivem, že všechny tři jsou od Chanelu, protože zrovna této značce jsem přicházela na chuť velmi dlouho. Trnitá cesta ale vedla ke sladkému ovoci a dnes pro mě mají vůně Chanel charisma, jakému žádná jiná značka nesahá ani po kotníky. U jejich vůní se mi nikdy nestane, že by mě z nich rozbolela hlava a nemám z nich pocit, že čichám k chemické sloučenině. Nic jim nechybí, ani nepřebývá, jsou ztělesněním dokonalé vůně.


Co se konkrétních vůní týče, zvolila jsem jednu měkce mazlivou, druhou jiskřivě hravou a třetí  jemně elegantní. Nevím, co víc už bych k životu mohla potřebovat. Čistě teoreticky mi tam možná chybí nějaká zelená vůně (tím nemyslím nutně barvu, ale spíše celkové vyznění), ale Cristalle mě za srdce nechytil a zkouška těch, které mě lákají, tedy No19 Poudré a Cristalle Eau Verte, mě teprve čeká (a vinit z toho můžeme řetězcové parfumerie, které v tom našem stotisícovém zapadákově Chanel prostě nevedou). Z těchto tří vůní nemám momentálně ve flakonu na poličce ani jednu, a dokonce takový Allure jsem nikdy ani neměla, takže u něho jediného nemám jistojistě vyzkoušeno, že mě ani po delší době používání neomrzí, ale prostě mu to věřím :D.

Mám-li být upřímná, pochybuji, že tohoto stavu někdy dosáhnu. Já se vždy velmi snadno a velmi ráda nadchnu a navzdory ódám na Chanel, které jsem předvedla výše, jsem nezanevřela ani na jiné parfémy. Jen už nějak začínám být unavená momentálním stavem svých zásob, které se vzhledem k jejich kvantitě ztenčují velmi šnečím tempem. A já mám radost z každé jen trochu klesající hladinky a nemůžu se dočkat, až se ten dotyčný flakon stane pouhým artefaktem a milou připomínkou vůně, kterou jsem kdysi používala. S hrdostí tedy spotřebovávám své zásoby a statečně se držím, abych ještě alespoň chvilku nekoupila nic nového. Protože tím bych celý proces jen zpomalila.

Ale vypadaly by vedle sebe krásně, že jo :).

sobota 18. ledna 2014

Novinky 2014 I.

Trh a lid si to žádá. Ve světě parfémů nelze ustrnout a všeliké novinky bojují proti nudě a stále stejným flakonům na našich poličkách. Je krásné používat celý život jednu vůni, ale nic pro mě. Jak už to tak bývá, některé novinky jsou povedené a rozzáří mi očka efektivněji, než vánoční stromeček, jiné jsou již povedené méně a jejich existenci považuji za zbytečnější, než letní kozačky.

Začneme tím méně zajímavým, ať to máme za sebou. Už ani ne za měsíc přijde ten krásný svátek zamilovaných, Valentýn. Aby muži neměli realizaci romantického daru příliš složitou, je potřeba vydat nějaké ty valentýnské edice. Takže srdíčka, pusinky a balónky se rovnají sázce na jistotu, tím přece nemůžou nic zkazit. (Hlavně, že pánské valentýnské edice nikdo nedělá, tomu říkám rovnoprávnost.)

Začnu největším šeredou, kterého bych ve valentýnském balíčku nechtěla najít ani za trest. Kdyby ucházejícně voněl, možná bych si k němu cestu našla, asi jako bych například sympatizovala s nejošklivějším, ale nejmazlivějším štěňátkem z vrhu. Ale nevím. Krabička je vyloženě hnusná, což ještě není žádné neštěstí. Zato víčko jak od kanystru, podivná cetka kolem hrdla a dysgrafický nápis už jsou poměrně nepříjemnou záležitostí.

Lanvin Me Limited Edition 2014

Další dva exempláře už by mě neurazily. Repetto vypadá jako sympatickej kýč a Marry me! Love Balloons jako miloučkej kýč. Vůně pravděpodobně nebudou nijak zvlášť komplikované a tipuju je na jemné univerzálky, nicméně minimálně Repetto bych ráda vyzkoušela na vlastní kůži.

Repetto Eau de Toilette Valentine's Day Limited Edition
 


Lanvin Marry me! Love Balloons

Co si každopádně ujít nenechám, jsou nové přírůstky do barevné rodinky Roberta Cavalliho. Nevím, kam až tohle barevné spektrum zajde, ale zatím mě tyhle Robertovy počiny celkem baví. Letos se můžeme těšit na výrazně růžovou Exoticu, která pravděpodobně bude aspirovat na letní vůni po loňské Acqua, a na hnědý unisexový Tiger Oud.

Roberto Cavalli Exotica

Roberto Cavalli Tiger Oud

Za zajímavý počin považuji nové Manifesto L'Eclat od YSL. Původní verze se mi jeví jako velmi povedená vůně, L'Elixir zatím mé pozornosti nějakým záhadným způsobem uniká, nicméně L'Eclat mě láká minimálně vyzkoušet. Zelený čaj, černý rybíz a bergamot v hlavě vůně se mi líbí, a neméně tak jasmín v srdci a vanilka s kašmírem v základu. Bude to svěží, hebké a sladké, a to já ráda.

Yves Saint Laurent Manifesto L'Eclat

Co se týče novinky Brit Rhythm for Women, jsem malinko na rozpacích. Abyste rozuměli, pánská verze se mi líbí, takže když jsem se o této novince dozvěděla, srdce mi poskočilo. Hned se ale uklidnilo, protože je mi jasné, jak to zase dopadne. Jako vždycky. Pokud se mi líbí pánská verze, dámská mě zklame. A naopak. To je zákon prostě. Definitivně jsem tento fakt přijala s pánskou Bottegou Venetou, jejíž dámskou verzi nekriticky miluji a pánská je kompost. A tak moc jsem ji pro svůj protějšek chtěla. Ale zpět k tématu. Dámská Brit Rhythm bude ve znamení levandule, růžového pepře a neroli v hlavě, borůvkového listí, pivoňky a pomerančového květu v srdci, a dřeva v základu. Tak uvidíme, třeba kletbu prolomí, minimálně ta levandule mě dost zajímá.

Burberry Brit Rhythm for Women

A borec na konec bude limitka od Thierryho Muglera. Nic, co bychom si koupili v Sephoře, nebo v obyčejném eshopu. Dostupná bude jen na oficiálních stránkách Thierryho Muglera, 25ml za $89. No nekup to. Nekoupím. Ale líbí se mi, je to krásné a třpytí se to a uvnitř to božsky voní (to ale asi jak komu, že :)). Rozhodně mě takováhle limitka potěší víc, než stopadesátá verze La Vie Est Belle od Lancome, kvůli které si tu dnes ani klávesnici opotřebovávat nebudu.

Thierry Mugler Angel Black Brilliant Star

Thierry Mugler Angel Silver Brilliant Star

pátek 17. ledna 2014

Podoba čistě náhodná?

Včera po cvičení mi byl v šatně darován vzoreček novinky Eau de Lacoste Sensuelle. Jo, to já mám ráda tyhle chvilky za každejch okolností, takže ani vyfuněné plíce a fyzické vyčerpání mi nezabrání zkusit ho ihned. Však se alespoň ty vonné složky aktivněji rozvinou na té rozpulzované pokožce, že :).
Máznu si ho tou otravnou tyčinkou (taky máte raději rozprašovací vzorečky?) na hřbet ruky, zamávám si před nosem a čekám... A dočkám se docela velkého WTF?!?

Abych se nevyjádřila špatně... ta vůně není vůbec zlá, v tom kámen úrazu nebyl. Co mě zarazilo, byla nápadná podobnost s něčím, co už znám. Tím něčím není nic jiného, než slavný Addict od Diora. Já vím, za tohle rouhání teď asi umřelo minimálně jedno koťátko na každém kontinentu (na Antarktidě asi ne), ale nemůžu si pomoct.


černý rybíz, růžový pepř
gladiola, turecká růže, vikev
nugát, ambra


Samozřejmě, nedá se říct, že by ty vůně byly stejné, to vůbec. Ony spolu ani vyloženě nesdílejí konkrétní nótu, ačkoliv typově si co do složení zase tak vzdálené nejsou... Obě mají v hlavě ,,černé" ovoce, u Lacoste je to černý rybíz, u Addictu ostružina. Obě mají v srdci růži, i když u Lacoste je to růže turecká. A obě mají v základu něco, po čem se sbíhají sliny, Lacoste nugát a Addict vanilku. A taky, co si budeme povídat, z hlediska vnímání barev mi tu svoji vzdálenou příbuznost jejich flakony taky docela potvrzují.


mandarinkový list, ostružina
růže, jasmín, pomerančový květ, květ kakusu (kvetoucího v noci)
vanilka, fazole tonka, santalové dřevo



Musím se přiznat, že i když mi tohle zjištění nejdříve trochu svraštilo čelo, nakonec jsem tomu ráda. Addict mi voní, a to hodně, ale je pravda, že ne vždycky jej dokážu unést. To s Eau de Lacoste Sensuelle určitě nehrozí, oproti Addictu je méně úderná a drzá. Zatímco Addict rozrazí dveře s růží v zubech a vášnivě vás chytí kolem pasu, Lacoste stydlivě zaklepe, odkašle si, pak se na vás romanticky usměje a předá vám kytici růží a rybízový koláček. Je to tedy taková odlehčená alternativa pro milovníky tohoto typu vůní, případně pro mladší ročníky, které by s Addictem mohly vypadat lehce nepatřičně. Tohle totiž ,,addictovské" odlehčené odnože podle mě moc nezvládají. Většinou to jsou, byť lehčí, prostě úplně jiné vůně.

V neposlední řadě se dá považovat za levnější možnost. Mnohem lepší, než si kupovat napodobeniny, fejky a výkvěty alá ,,nezaměňujte s.." (ehm ehm FM ehm ehm). Momentálně jsem jej tedy našla pouze na jednom eshopu s cenou kolem 1200,- za 30ml, což tedy k ceně Addictu moc daleko nemá, ale to už je asi úděl novinek a budu věřit, že si na Europarfémech jen užívají dočasný internetový monopol. Protože, c'mon, nohama na zem, je to přeci Lacoste. Do pár týdnů či měsíců se snad cena trošku vzpamatuje.

Doufám, že jsem tímhle článkem neurazila skalní fanoušky Diora. Zároveň je mi jasné, že co nos, to jiné vnímání, takže někdo si po vyzkoušení těchto dvou vůní může klepat na čelo, zda jsem jako neráčila upadnout. Možné je vše, je jen na vás zkusit tuhle novinku, za pozornost stojí tak jako tak.

čtvrtek 16. ledna 2014

Gucci Flora a synové

Nebo spíš dcery, že. Královnou matkou je zde klasická Gucci Flora z roku 2009 (ta úplně původní, dnes již nevyráběná, je z roku 1966, ale pochopitelně má jiné složení). Ještě existuje verze Eau Fraiche z roku 2011, což obecně moc nechápu, že je potřeba dělat u parfémů, které samy o sobě nijak zvlášť těžké nejsou. No, poptávka asi je...


Gucci Flora

citrusy, pivoňka
osmantus, růže
santalové dřevo, růžový pepř, pačuli

Přiznám se, že vůni znám poměrně dobře... (tadáá...)... ve fejkové verzi od FM. No jo. Není to tedy můj exemplář, ale jedna blízká osoba ji používá a nedá na ni dopustit. Líbí se jí a je spokojená i s výdrží. Přiznám se, že když jsem zkoušela originál, podobné si jsou hodně, ale samozřejmě na erudovanější soud bych musela mít na každém zápěstí jednu. A vím, kdo by to vyhrál (ano, jsem zaujatá, ale toho si nevšímejte). Každopádně až bude vhodná příležitost, dotyčná osoba bude podarována originálem a poučena o všeobecné pravdě, rovnováze vesmíru a prostě tak o životě...
Každopádně vůně jako taková mě osobně nechává docela chladnou. Je to taková příjemná květinovka, která ale není až tak nekonfliktní a univerzální, jak by se mohla zdát. Navzdory názvu totiž není čistě květinová, cítíme zde i ovoce, dřeviny a dokonce růžový pepř, a spolupráce těchto složek je tak trochu těžkopádná a v nose mi to z neznámého důvodu prostě nějak drhne. Samozřejmě stále ji řadím spíše k lehčím líbivým vůním, nečekejte žádnou orientálku či gurmánku, nicméně bezvýhradně každému zcela určitě nesedne.

Protože udělat verzi Eau Fraiche samozřejmě v dnešní době nestačí, je potřeba vyprodukovat co nejvíc odnoží, nejlépe absolutně nekorespondujících s původní vůní. To se ale v tomto případě naštěstí nestalo. Odnože sice nevoní nijak zvlášť podobně jako klasická Flora, ale je zde zachováno alespoň květinové téma, kdy každá z odnoží rozehrává svou vlastní etudu. Máme tu tedy gardénii, tuberózu, mandarinku, fialku a magnólii. Mandarinka nám tady trošku rebeluje, protože to je co, milé děti? To je ovoce :). Nicméně obsahuje pivoňku a jasmín (a taky piňa coladu, takže ten punk v názvu by snad šel po pár přičichnutí odpustit). Osobně mám vyzkoušené jen první dvě jmenované, nicméně nevěřím, že je náhoda, že jsem zrovna vyzkoušela ty nejpovedenější, tudíž jsem přesvědčená, že i zbylé tři stojí za to (pořád mám ještě chuť na piňa coladu) a při nejbližší příležitosti si nenechám ujít jejich vyzkoušení.


Gorgeous Gardenia

hruška, brusinky
gardénie, frangipani
pačuli, hnědý cukr

Pro mě asi nejpovedenější kousek z mnou zatím vyzkoušených exemplářů Flora family. Neříkám objektivně nejkvalitnější, nejpropracovanější, nejoriginálnější nebo tak něco. To by jistě byla složitější úvaha a koneckonců objektivně se to asi určit ani nedá. Prostě mému nosu lahodí nejvíc. Vůně není nijak extrémně sofistikovaně proměnlivá. Spíš takový věrný obláček, který si hrdě zachová svou tvář. Tvář rozvernou, romantickou a optimistickou. Samozřejmě nejdříve vám vyběhne v ústrety takové ,,hlasitější" ovoce a pomalu se přes květinovou složku uklidňuje a uhlazuje až k pačuli a cukru. Proměna je to ale taková jemně nenápadná a celkově to spíše budí dojem slábnutí a utichání, než nějakých extrémních transformací. Když jsem přemýšlela nad asociacemi s touto vůní, vybavilo se mi Versailles (až tam pojedu, rozhodně musím mít tuhle vůni). Takhle nějak musela přece vonět Marie Antoinetta! (hlavně ta z filmových představ Sophie Coppoly :)). Všechno načančané, růžové, slaďoučké... ale nijak zvlášť těžce. Nic dusivého a pudrového, vždyť ve Versailles není nouze o spoustu čerstvého vzduchu, prostoru, a to nemluvím o rozlehlých zahradách, kde se květenou nešetřilo. Ta marnivá mladá kráska by si Překrásnou Gardénii stoprocentně oblíbila.

Gracious Tuberose

broskev, fialkový list
květ afrického pomeranče, tuberóza, růže
cedr, french labdanum

I když ji gardénie v boji o mou přízeň porazila, přeci jen se i tuberóza dočká v mém nose uznání. Možná by se dalo říct, že se mi líbí skoro stejně, svědčí o tom i to, že od obou by mě neurazil plný flakon na mé poličce. Pokud je gardénie prvoplánová kráska, tuberóza může dostat šerpu pro miss sympatie. Připadá mi jako takové kvalitně větrané květinářství, kde se válí vlhká zelená vůně květin a rostlin, ale postrádá to tu klasickou dusivost a zemitost. Je to takové pučící jaro s lehkou rosou. Ač je to vůně lehoučká a celkem nekomplikovaná, cítím v ní jistou dávku elegance. I přes jiskřivost, kterou zanechají citrusové tóny, působí uklidňujícím dojmem.

středa 15. ledna 2014

Parfémy ,,davovky"

Davovky, od slova dav. Ne, že by dokázaly ovládnout dav, zabít dav (no, některé možná jo), nebo se ztratit v davu. Ony prostě způsobí davové šílenství. Je to díky prokazatelným objektivním kvalitám dané vůně, nebo prostě jenom dominový efekt? Bojí se lidi jít do neznáma, být originální a chtějí splynout s davem? Myslím, že tak nějak to bude. Většina lidí dá přednost ověřené klasice, něčemu, co používá kamarádka či kolegyně. Je to známé a bezpečné. Já mám vůči davovým vůním z principu lehkou averzi, ale... některé mám doma taky. Je to někdy mocnější než já :). Musí se ale nechat, že špatná vůně by se masově oblíbenou pravděpodobně nestala.


A které jsou těmi nejčastějšími okupanty ulic, MHD, obchodů, kanceláří a tak dále? Takový malý mix těch, podle mě, nejznámějších můžete vidět výše. Některé jsou už letitými evergreeny, jiné se dokázaly do povědomí a ovzduší společnosti dostat poměrně čerstvě. 
Jedno se davovým vůním upřít nedá - je to většinou skvělý dárek, který nemá šanci urazit. A to právě proto, že se líbí takové většině lidstva. Nemusí to být přímo šálek čaje, ale takováhle vůně se nakonec vždycky nějak unosí. 

Samozřejmě těmto vůním jejich oblíbenost přeji, jsou to vlastně takové celebrity mezi parfémy, nicméně někdy by nezaškodila trocha invence a originality při výběru vůně. Není nad to sáhnout v parfumerii po něčem, co jste nikdy neviděli, nekřičí to na vás z každé druhé reklamy a nepotkáte v tom na ulici dalších deset lidí. Každou chvíli na nás výrobci vůní chrlí novinky a limitované edice, které jsou někdy povedené, jindy zbytečné. Zbytečnější mi ale nakonec přijde vonět jako každý druhý, když jsou eshopy a regály v parfumeriích doslova přecpané různorodými parfémy, z nichž zdaleka nejprodávanější je jen těch pár vyvolených. Zkuste nedat na prodavačku, která vám bude něco nutit s argumentem ,,to teď berou všichni, to se skvěle prodává". Není to paradoxně nakonec důvod, proč byste právě tuhle vůni chtít neměli?

úterý 14. ledna 2014

Průvodce světem vůní... WAS???

Když jsem na tohle prvně narazila (ještě před PR masáží, které byly/jsou plné blogy), srdce mi poskočilo.
Jak se jedná o vůně a parfémy, všechno mě zajímá, sem s tím, ukažte.
No...
Nechci, aby to vypadalo jako hejt na laciný voňavky, protože to mě ani tak neštve. Chápu, že ne každej má parfémy na svým hodnotovým žebříčku zrovna vysoko. Taky chápu, že některý nemusej voňet vůbec zle a kolikrát se hodí mít něco takovýho na přešplíchnutí třeba v tašce do fitka. Navíc cílová skupina tohohle projektu budou asi hlavně teenageři, kterým tahle sorta (jako i mně v tomhle věku) naprosto stačí.

Nicméně velkohubě něco nazvat ,,Průvodce světem vůní" a plesknout tam 16 drogérkovejch vodiček? Vážně? A vážně to uspokojuje blogerskej svět, když se to objevuje na blozích holek věkové skupiny 20+ a ohlasy jsou vesměs jásavý? Vždycky mě konsternuje, když se objeví recenze na některou z těch voňavek a pod tím jakoby mimochodem, aby čtenářkám byla ušetřena námaha s výběrem vůně, je odkaz na skvělou aplikaci, která to udělá za vás (a jejíž PR vůni k recenzi samozřejmě darovalo jen tak mimochodem...). Jen zvolíte, jestli jste sexy, sportovní, úspěšná, nebo bohémka (aha...).

Předpokládám, že je to prostě sortiment voňavek jednoho výrobce, kterej si akorát vymyslel originální reklamu. Jako fajn, se cení. Jenže mi přijde, že si to hraje na něco, co to není. Svět vůní, herdekfilek, přece nezahrnuje jen 16 nejlevnějších voňavek. Přitom kdyby existovalo něco podobnýho, co by bylo promakanější a obsahovalo to vůně napřič širším spektrem, kde by se zadávalo víc konkrétnějších parametrů, nebylo by to vůbec hodno odsouzení.

Chápu, že je třeba brát to s nadhledem a jako reklamu a blogerskou masáž, jakých už proběhly kvanta. Jen mi to prostě nějak nepřijde fér, když vidím, kolik lidí je z toho nadšenejch a bere to jako opravdu praktického pomocníka při výběru. Je mi líto všech těch ostatních vůní a parfémů, které čekají na poličkách parfumerií (a e-shopů), aby si je vybral někdo, ke komu se doopravdy hodí a chytnou ho za srdce.

Plán 2014


Tak jo... Na tohle si budu muset vzpomenout vždy, když si budu chtít koupit v drogerii něco, co ,,by mohlo stačit". Aneb začínám v sobě vést boj za upřednostnění kvality před kvantitou. Ne vždycky je to samozřejmě nutné, a tak jsem vybrala nějaké položky, které se mi přesně takhle kumulují v hlavě už nějaký ten pátek.

V jistých oblastech jsem tohle pochopila už dávno. Tak například vlasová kosmetika. Šampon mi sice stačí obyčejný od Baley, ale to je tak všechno. Masky a péče musí být kvalitní a pokud je správně zvolená, člověk svoje vlasy málem ani nepozná. Zde se tedy zaměřuji hlavně na Kérastase a Label.m. Další jsou parfémy. Sice mám občas tendenci koupit něco levnějšího, posledně jsem dala šanci Britney Spears, ale... ne, nejde to, je mi líto.

Naopak věci, které bych si od ,,lepších" značek asi nekupovala, jsou laky na nehty (protože Rimmel a GS forever), řasenky (protože hezčí a delší než s Masterpiece Max od MF už být stejně nemůžou) a tělová a pleťová kosmetika (protože tady jsem se přesvědčila, že v jednoduchosti je síla, a Jarisch+Sudocrem strčí do kapsy kdeco dražšího, stejně tak tělové mléko Garnier 7days, protože mě jako jediné zbavilo ekzému).

Co tedy musím mít na paměti, abych v drogerii zase nesáhla po nějaké zbytečnosti?

Naked paletka, protože je dokonale univerzální a tyhle odstíny do jednoho využiju.

RT štětce, protože o tom kvalitní líčení je.

EL Double Wear, protože kvalitní make-up potřebuju, ale s těmi z drogerie to pořád nebylo ,,to ono" a ve finále chodím radši úplně bez něj (každopádně to možná nakonec nebude tenhle konkrétní, ve hře je i Clinique a Chanel, tak uvidíme).

Meteority čekají, až si vyloženě budu chtít udělat radost něčím drahým, zbytečným... a dokonalým :D.

Nars tvářenka, protože dlouho jsem toužila po Orgasmu (jako odstínu samozřejmě :)), ale asi čím dál tím víc potřebuju Doceur. Moje Bella Bamba od Benefitu mi už pomalu ukazuje dno a i když nebyla špatná, tak příští zastávka je rozhodně Nars.

Chanel Allure EDP si taky ještě chvilku počká, protože teď mám parfémový zákaz, dokud alespoň něco nespotřebuju. Ale rozhodně se dočká. Tady je pro mě důležité mít jasně definováno, jaký parfém bude další, abych náhodou zase nepodlehla nějakému náhlému vzplanutí, umocněnému výhodnou cenou, a pak mi to nestálo měsíce a roky netknuté na poličce.