Moje aktuální parfémová polička

Rozhodla jsem se udělat si takové menší shrnutí, nebo inventuru, chcete-li :). Nebudu každý parfém nijak dlouze komentovat, pravděpodobně na ty, o nichž mám co zajímavého říct, postupně udělám recenze. Nepočítala jsem vzorky, odstřiky, miniatury, ani již spotřebované vůně, jejichž flakony si z nostalgie nechávám a čuchám jim občas k víčku :).

Jak je vidět, moje sbírka je poměrně barevně i typově nejednotná. Mám ráda různorodost a nedá se říct, že bych se orientovala jen na jeden typ vůně, či na jednu určitou složku. Dá se říct, že se co do vůní stále spíše hledám, i když už jsem se naštěstí dostala alespoň do té fáze, kdy dokážu odhadnout, že mě vůně vysoce pravděpodobně za chvíli omrzí, i když se mi na první ,,počich" líbí. Oběti této skutečnosti se mi však stále skví na poličce, protože je logicky docela obtížné je spotřebovat. 

Jmenovitě jsou to například Amor Amor (Cacharel) a Incanto Shine (Salvatore Ferragamo). Moc často nesahám ani po Seductive (Guess) a Ricci Ricci (Nina Ricci), ačkoliv o nich se nedá říct, že by mě omrzely, jen na ně nemám moc často to správné rozpoložení (a u Guess je to obzvlášť prekérní, protože mě z něj často bolí hlava a není snadné vychytat příležitost, kdy mi bolehlav nezpůsobí). 

Acqua (Roberto Cavalli) byla moje letní vůně v loňském roce a zvládla jsem ho od června vypotřebovat půl flakonu, což je u mně celkem rekordní rychlost vzhledem k mému množství vůní a odstřiků (ty mimochodem vážně hrozně zpomalují úbytek :)) a také vzhledem k nevoli použít dva dny po sobě stejnou vůni. Největším miláčkem je bez debat Bottega Veneta (Bottega Veneta), tu volím na takové ty ,,lepší" příležitosti a už jsem skoro na dně. Je to asi jediná z nich, kterou rozhodně koupím znovu. 

Hypnose Senses (Lancome) je pro mě taková záhadná - málokdy po ní sáhnu, ale když už ano, nesmírně si s ní lebedím. Velmi se mi osvědčila na hodiny jógy, není otravná, ale příjemná a uklidňující, naladila mě vždy na tu správnou vlnu. Podobný ,,problém" mám i s J'adore (Dior), ale u něj mi to vůbec nevadí. Chci si ho šetřit a nezničit si jednu velmi silnou vzpomínku, kterou na jeho vůni mám. 

Poměrně ambivalentní vztah mám ke Chloé (Chloé), u ní jsem zahořela velkou láskou, ve své době jsem si ji velmi užívala, ale po čase se mi lehce zprotivila svojí ,,masovostí". Jsou jí opravdu plné ulice a zdaleka ne na každém a při každé příležitosti vyzní dobře. Měla jsem v plánu pořídit si i L'Eau de Chloé, ale z toho mě definivně vyléčil zážitek s velmi silným oblakem této vůně ve vydýchané tělocvičně. 

Zbývá Angel Liqueur (Thierry Mugler). Je divný, silný, ale osobitý a pro mě neodolatelný. Nejraději ho mám do zakouřené restaurace, nebo na motorku, velice mi ladí s vůní kůže. Jo, a vlastně ještě Fantasy (Britney Spears). Kupovala jsem ji naslepo a taky to podle toho dopadlo. Doufala jsem v jistou podobnost s Magnetism (Escada), ale to se příliš nepovedlo. Netvrdím, že je to špatná vůně, ale nic pro mě. A strašně po mně šly vosy! :D

Jak už jsem psala, poličku bych ráda zredukovala a místo na kvantitu se zaměřila na kvalitu. A tím myslím subjektivní kvalitu, prostě aby to skutečně byly vůně pro mě, ne takové výstřely do tmy, které se mi zrovna zalíbily. No a pokud takových vůní objevím časem více, klidně se smířím i s podobným počtem. Žijeme jenom jednou a myslím, že lidé mají často mnohem dražší koníčky, jen nejsou tak kontroverzní a okolím často nechápané, jako zrovna tento.