Nebo spíš dcery, že. Královnou matkou je zde klasická Gucci Flora z roku 2009 (ta úplně původní, dnes již nevyráběná, je z roku 1966, ale pochopitelně má jiné složení). Ještě existuje verze Eau Fraiche z roku 2011, což obecně moc nechápu, že je potřeba dělat u parfémů, které samy o sobě nijak zvlášť těžké nejsou. No, poptávka asi je...
Gucci Flora
Přiznám se, že vůni znám poměrně dobře... (tadáá...)... ve fejkové verzi od FM. No jo. Není to tedy můj exemplář, ale jedna blízká osoba ji používá a nedá na ni dopustit. Líbí se jí a je spokojená i s výdrží. Přiznám se, že když jsem zkoušela originál, podobné si jsou hodně, ale samozřejmě na erudovanější soud bych musela mít na každém zápěstí jednu. A vím, kdo by to vyhrál (ano, jsem zaujatá, ale toho si nevšímejte). Každopádně až bude vhodná příležitost, dotyčná osoba bude podarována originálem a poučena o všeobecné pravdě, rovnováze vesmíru a prostě tak o životě...
Každopádně vůně jako taková mě osobně nechává docela chladnou. Je to taková příjemná květinovka, která ale není až tak nekonfliktní a univerzální, jak by se mohla zdát. Navzdory názvu totiž není čistě květinová, cítíme zde i ovoce, dřeviny a dokonce růžový pepř, a spolupráce těchto složek je tak trochu těžkopádná a v nose mi to z neznámého důvodu prostě nějak drhne. Samozřejmě stále ji řadím spíše k lehčím líbivým vůním, nečekejte žádnou orientálku či gurmánku, nicméně bezvýhradně každému zcela určitě nesedne.
Protože udělat verzi Eau Fraiche samozřejmě v dnešní době nestačí, je potřeba vyprodukovat co nejvíc odnoží, nejlépe absolutně nekorespondujících s původní vůní. To se ale v tomto případě naštěstí nestalo. Odnože sice nevoní nijak zvlášť podobně jako klasická Flora, ale je zde zachováno alespoň květinové téma, kdy každá z odnoží rozehrává svou vlastní etudu. Máme tu tedy gardénii, tuberózu, mandarinku, fialku a magnólii. Mandarinka nám tady trošku rebeluje, protože to je co, milé děti? To je ovoce :). Nicméně obsahuje pivoňku a jasmín (a taky piňa coladu, takže ten punk v názvu by snad šel po pár přičichnutí odpustit). Osobně mám vyzkoušené jen první dvě jmenované, nicméně nevěřím, že je náhoda, že jsem zrovna vyzkoušela ty nejpovedenější, tudíž jsem přesvědčená, že i zbylé tři stojí za to (pořád mám ještě chuť na piňa coladu) a při nejbližší příležitosti si nenechám ujít jejich vyzkoušení.
Gucci Flora
citrusy, pivoňka
osmantus, růže
santalové dřevo, růžový pepř, pačuli
Přiznám se, že vůni znám poměrně dobře... (tadáá...)... ve fejkové verzi od FM. No jo. Není to tedy můj exemplář, ale jedna blízká osoba ji používá a nedá na ni dopustit. Líbí se jí a je spokojená i s výdrží. Přiznám se, že když jsem zkoušela originál, podobné si jsou hodně, ale samozřejmě na erudovanější soud bych musela mít na každém zápěstí jednu. A vím, kdo by to vyhrál (ano, jsem zaujatá, ale toho si nevšímejte). Každopádně až bude vhodná příležitost, dotyčná osoba bude podarována originálem a poučena o všeobecné pravdě, rovnováze vesmíru a prostě tak o životě...
Každopádně vůně jako taková mě osobně nechává docela chladnou. Je to taková příjemná květinovka, která ale není až tak nekonfliktní a univerzální, jak by se mohla zdát. Navzdory názvu totiž není čistě květinová, cítíme zde i ovoce, dřeviny a dokonce růžový pepř, a spolupráce těchto složek je tak trochu těžkopádná a v nose mi to z neznámého důvodu prostě nějak drhne. Samozřejmě stále ji řadím spíše k lehčím líbivým vůním, nečekejte žádnou orientálku či gurmánku, nicméně bezvýhradně každému zcela určitě nesedne.
Protože udělat verzi Eau Fraiche samozřejmě v dnešní době nestačí, je potřeba vyprodukovat co nejvíc odnoží, nejlépe absolutně nekorespondujících s původní vůní. To se ale v tomto případě naštěstí nestalo. Odnože sice nevoní nijak zvlášť podobně jako klasická Flora, ale je zde zachováno alespoň květinové téma, kdy každá z odnoží rozehrává svou vlastní etudu. Máme tu tedy gardénii, tuberózu, mandarinku, fialku a magnólii. Mandarinka nám tady trošku rebeluje, protože to je co, milé děti? To je ovoce :). Nicméně obsahuje pivoňku a jasmín (a taky piňa coladu, takže ten punk v názvu by snad šel po pár přičichnutí odpustit). Osobně mám vyzkoušené jen první dvě jmenované, nicméně nevěřím, že je náhoda, že jsem zrovna vyzkoušela ty nejpovedenější, tudíž jsem přesvědčená, že i zbylé tři stojí za to (pořád mám ještě chuť na piňa coladu) a při nejbližší příležitosti si nenechám ujít jejich vyzkoušení.
Gorgeous Gardenia
hruška, brusinky
gardénie, frangipani
pačuli, hnědý cukr
Pro mě asi nejpovedenější kousek z mnou zatím vyzkoušených exemplářů Flora family. Neříkám objektivně nejkvalitnější, nejpropracovanější, nejoriginálnější nebo tak něco. To by jistě byla složitější úvaha a koneckonců objektivně se to asi určit ani nedá. Prostě mému nosu lahodí nejvíc. Vůně není nijak extrémně sofistikovaně proměnlivá. Spíš takový věrný obláček, který si hrdě zachová svou tvář. Tvář rozvernou, romantickou a optimistickou. Samozřejmě nejdříve vám vyběhne v ústrety takové ,,hlasitější" ovoce a pomalu se přes květinovou složku uklidňuje a uhlazuje až k pačuli a cukru. Proměna je to ale taková jemně nenápadná a celkově to spíše budí dojem slábnutí a utichání, než nějakých extrémních transformací. Když jsem přemýšlela nad asociacemi s touto vůní, vybavilo se mi Versailles (až tam pojedu, rozhodně musím mít tuhle vůni). Takhle nějak musela přece vonět Marie Antoinetta! (hlavně ta z filmových představ Sophie Coppoly :)). Všechno načančané, růžové, slaďoučké... ale nijak zvlášť těžce. Nic dusivého a pudrového, vždyť ve Versailles není nouze o spoustu čerstvého vzduchu, prostoru, a to nemluvím o rozlehlých zahradách, kde se květenou nešetřilo. Ta marnivá mladá kráska by si Překrásnou Gardénii stoprocentně oblíbila.
Gracious Tuberose
broskev, fialkový list
květ afrického pomeranče, tuberóza, růže
cedr, french labdanum
Žádné komentáře:
Okomentovat